Telegraph

Před rekonstrukcí byl Telegraph prázdnou nevyužívanou budovou v podprůměrném okolí. Idea investora byla jednoduše využít spící objekt pro vystavování obrazů ze své sbírky. 

Adaptace skeletové budovy pro nový program nebyla jednoduchá – program byl větší než budova, nepodařilo se koupit vedlejší malý dům a zároveň nebylo možné překročit počet modulů určených pro galerii. Původní objekt je zvenku památkářsky zachován. Původní etážová výroba = schodiště a podlaží. Komprimovali jsme zázemí do jednoho a půl modulu. Přesunuli jsme výtah a ke schodišti přibyl světlík v půlmodulu. Do domu je vložena stěna  „žiletka“ z  červených těžkých akustických cihel. Ta je viditelná, neomítnutá, ta odděluje schodiště a nový provoz na patrech.

Do budovy vstupujeme přes původní schodišťový trakt, který je akcentován rizalitem na fasádě. Minimální foyer je podpořený výše zmíněným nově probouraným světlíkem přes výšku celé budovy. A láká nahoru do vyšších pater.

Program byl od začátku jasný. Galerie musela být striktně na terénu, aby měla blízko k lidem. S ulicí je spojena s okny a velkými vraty. Betonové hrubé plotny před vstupem mají evokovat nový červený koberec a před celou vstupní fasádou nesmí, až na výjimky, parkovat auta. Na fasádě přízemí je legální graffiti stěna – náplň budovy se snaží vystupovat vně a vtahovat kolemjdoucí.  Na dalších patrech je coworkingové centrum, kavárna s terasou, multifunkční sál, byt pro rezidenčního umělce a loft v nástavbě. 

1NP

Galerie v přízemí  je jako nová technologie. Už tu nejsou stroje, ale kurátorsky silné výstavy s náročným architektonickým pojetím. Otryskaný (očištěný) skelet byl doplněn univerzálním roštem pro světla a paravany.

2NP

Coworkingové centrum je hybrid mezi zcela otevřenou kancelářskou krajinou a samostatnými kancelářemi. Mix umožňuje pestrost situací, tj. kvalitní kancelářský provoz. Půdorys je po obvodu prosvětlen ze tří stran. V rozích jsou samostatné – oddělené prosklené kanceláře. V hloubce dispozice je chillout zóna a zasedací místnost. Vnitřní schodiště je propojení coworku a kavárny v 3. NP. Prostor je komponován skeletem a průběžnými liniemi světel.

Barvy a materiály odkazují k továrnímu prostředí. Nikoliv citací, ale romantickou interpretací. 

Stoly jsou tvarované jako ponky, knihovny jako skříňky v šatnách pro dělníky. Barevnost ze základních odstínů je v barvách soustruhů, frézek… Základní fabrikantská zelená, modrá jako na jeřábu, oranžová jako na rukojeti kladiva… Soubor zrcadel odkazuje k ochranným sklům na strojích, které chrání před odletujícími jiskrami. 

3NP

Provozovat kavárnu mimo parter je vždy výzva. Díky mixu funkcí budovy, atraktivitě programu galerie a vyprahlosti okolí kavárna funguje. Do původně nejvyššího podlaží jsme ve dvou polích historického železobetonového skeletu prolomili atrium. Díky němu má interiér exteriér. Strmá tribuna dodává výšku a lze pokračovat na zelenou střechu loftu nad ní. Kavárna je provozně i bistrem s denní nabídkou obědů. Je propojena zkratkou do coworku formou tubusu se žlutou kanárkovou barvou. 

Prostor kavárny pokračuje/ je napojen na multifunkční místnost, který funguje jako pravidelné kino s elevací a zatemněním, nebo pro talkshow a jiné eventy.

Slunce prochází interiérem celý den. Z atria i z okny na vnější fasádě.

Interiér je výrazově úsporný, nikoliv však chladně minimalistický.  Vystavujeme historický skelet, který je ve stropních polích doplněn hnědočerveným trapézovým plechem, barevnost rezonuje v probarvované broušené betonové podlaze. Tvarosloví vkládaných objemů je odkazem na průmyslový objekt. Bar používá mřížoví starých oken a schodiště tvar sila. Oba jsou pokryty zelenou gumou pro dopravníkové pásy. Stoly jsou překližkové se signálně žlutou hranou, barva je použita s efektem do ztracena, jen jako akcent.  

Prostor je doplněn výtvarným objektem Mladého Nikoly Tesly od Michala Cimaly.

Na tomto podlaží je i byt s ateliérem hostujícího umělce.

Inovativním řešením celého objektu jsou dvojité podlahy, v nichž jsou skryty instalace, zejména vzduchotechnika je mimo drobné výústky neviditelná. 

4NP

Celá nástavba je jiný svět. Původní dům – střih – nástavba. Dole kvalitní prostředí pro práci a občerstvení vs. kvalitní prostředí pro slavností pobyt a dobrou party. Jakoby extrakt zásadních momentů z typologie vily.

Když jsme Telegraph navrhovali, pracovně byl loft nazván bytem milovníka umění. Je realizován jako novodobý měšťanský salon, kde se má setkávat společenská elita. Pro toto je v interiéru loftu užitý princip scény. Vše vyrůstá z podlahy, případně se jedná o úseky stěn a svítících podhledů a mají barevnost a detail. Vše ostatní je natřeno černou barvou a „neexistuje“ (tak jako v provazišti).

Prostor je tedy pomyslným jevištěm se třemi ústředními motivy:  Kuchyní, jídelním stolem a měkkým sezením. Všechny 3 měly být svébytné, odlišné. 3 naprosto odlišné elementy plující černým prostorem. V převýšeném prostoru jsou tyto shora osvětleny jako na divadle.

Z měšťanského salonu zůstaly jen atributy. Tato abstrakce umožňuje kombinaci měkkosti obýváku a haly se současným uměním.

Po obvodu je ochoz pro pozorovatele – na jevištních tazích zde pod stropem visí umění.

Princip celého interiéru je představen a koncentrován v podobě jídelního stolu. Ten je umístěn do středu. Tvar stolu je ryze moderní. Pro desku byl zpracován speciální grafický návrh. Vychází z historické analýzy hanáckého šátku. Charakteristické prvky byly vybrány a nově uspořádány na malbu stolu. Analýza a aplikace byla provedena restaurátory. Subtilní podnož z výpalků má ferarri červenou barvu.

Charakteristickým materiálem pro gastronomii je nerez. Proto je v kuchyni použit nerezový průmyslový gastroblok z velkokapacitní kuchyně a je zastropen autorskou digestoří opět z nerezi. Tvarově se zde odkazujeme na přenosku gramofonu.

Průhled do chodby v čele loftu je zároveň z druhé strany výlohou s vystaveným alkoholem lákajícím hosty.

Prostor posezení je tvořen dominantní sedačkou a několika křesly, která umožňují různé varianty rozmístění pro různě veliké společnosti. Je třeba nabídnout soukromý hovor i hovor ve vícečlenném kolektivu. Sezení je doplněno starožitnými stolky ne úplně typického Halabaly a nízkými kovovými stolky s blackfossil kamennou deskou.

Součástí prostoru loftu jsou 2 ložnice s koupelnami. Ložnice jsou míněny jako záážitek. Trapézový plech na stěnách je podobný plechu na fasádě nástavby. Každ z ložnic je trochu jiná. Dominantní je vždy postel, jednou v nice, jednou s baldachýnem. V obou ložnicích jsou prosklené kabiny koupelen, prostor je oddělen rafinovanou průsvitnou látkou. Barevnost je podobná loftu, ale celkové vyznění chce být rozvernější. Náladu je možno měnit barevnosti světla. 

Loft je orientován na střešní zahradu, která je nad banální střešní krajinou, s výhledem do periferie. Nečekaný a skrytý zážitek nad běžným městem. Stínění je zajištěno posuvnými slunolamy. Ty jsou vytvořeny ze znovupoužitých továrních oken již neexistující haly. Byly přivezeny z jiné stavby ječmen studia a propleteny stínícím materiálem. Stejná okna jsou použita jako podklad pro neonové hlavy na straně do ulice. Ze zahrady je možno vystoupat na nejvyšší úroveň – střecha loftu, která je palubou nad městem.

Pro vznik nástavby bylo nutné posílit únosnost skeletu. Původní z pohledu dnešních norem nevyhovoval. Tvarování nástavby dávalo mnoho možností. Limitami bylo zachovat oslunění v přízemí protějšího bytového domu a nízká hmotnost nástavby. Zvolili jsme jednoduchou nástavbu bez ambice vytvářet na utilitárním skeletu architektonickou dominantu. Naší snahou bylo přiblížit se pragmatickému myšlení jako při rozšíření průmyslového provozu. Komponovat až v druhořadé důležitosti. 

Recyklace

Původní tovární okna byla důsledně repasována včetně otvírání. Dále jsou zde použita podobná, dobově totožná, z bourané haly nedaleko, z naší jiné stavby. Nové použití v nových situacích potvrzuje koncept romantické inspirace. Glorifikovali jsme skelet jako nejvariabilnějšího systém, jaký může být. Zachovali romantiku starých továren. Kdysi jsme v jedné z nich bydleli v Ústí nad Labem… 

Snahou bylo vytvořit architekturu ne sebestřednou, ale dobré pozadí pro práci a pro vystavování umění. V širším kontextu pro dobrý pocit z města, které je zde kvalitou podprůměrné, ale může být svojí podivnou barevností a tvary inspirativní.

(Inspirace Le Corbusierem – vila Paris s galerii (loft). Pocta Arno Brandelhuber – rekreace u Berlína( otvory v „žiletce“)